Dětský folklorní soubor

SLOVÁČEK BRNO


MFF Písní a tancem v Luhačovicích 16. – 17. 9. 2017

Jiří Vrabel

 

            V sobotu, jak jsme přijeli na místo, dali jsme si věci do domu mládeže, kde spala trojka. Potom jsme jeli ke kinu Elektra, kde jsme měli šatnu. V sobotu byl průvod, kvůli počasí, ve zkrácené verzi. Když jsme se vrátili, tak dvojka a jednička měli vystoupení. Po skončení odjela jednička a dvojka domů. Trojka, která zůstala do neděle, šla na kolonádu a směrem na náměstí. Míjeli jsme plno prodejen lázeňských oplatků. Sobotní večer byl společný se všemi účastníky. Tam jsme se učili tance a hráli hry. V neděli jsme ráno vstali, sbalili si věci a nasnídali se. Po snídani jsme se šli převléct do krojů a v krojích jsme šli do kostela na mši. Po mši jsme se převlékli a šli na oběd do jídelny domu mládeže. Po obědě byly dílničky a ve čtyři vystoupení. Jak vystoupení skončilo, nasedli jsme s kroji do autobusu, zastavili jsme se u domu mládeže, abychom si vzali zbytek věcí a vydali jsme se na cestu zpět do Brna. Do Brna jsme přijeli mezi osmou a čtvrt na devět večer.

           Taky jsme samozřejmě zažili různé zážitky. Například, když jsme se vraceli z kolonády ve skupinkách pod deštníky, nebo když šel Marek s koňskou hlavou po kolonádě. U vřídla jsme si dali vincentku. Koňskou hlavu sice dostala Peťa, ale i tak si ji tak trochu na víkend přivlastnil Marek. Nebo když jsme při hrách přes sebe museli přetahovat obruč, aniž bychom se rozpojili. Nebo když se šest z nás rozdělilo do týmů různých barev, a potom soutěžilo. V neděli jsme šli hromadně nakupovat lázeňské oplatky.

           Takhle bere tenhle víkend Slováček 3.

fra


Itálie 2017

Vendula Klepalová

Cesta začíná

            Na poslední červnový týden jsme se těšili skoro celý rok. Se Slováčkem jsme se totiž měli vydat na devítidenní zájezd do Itálie. Na každém nácviku jsme poctivě tancovali, zpívali a hráli, abychom v Itálii co nejlépe představili náš soubor, slovácký folklor, ale také celou Českou republiku.
            Uteklo to jako voda a už jsme seděli v autobuse plném dětí, krojů, kufrů a z okna jsme mávali rodičům na rozloučenou. Cesta autobusem byla sice dlouhá, ale protože jsme jeli přes celou noc, většina z nás ji prospala. S pány autobusáky byla navíc legrace, a to nejen v autobusu, takže zábava byla také zajištěna. Kromě pár kratších zastávek na benzinkách, kde jsme úspěšně udělali dlouhé fronty u záchodů a rozchodili své oteklé nohy, jsme zastavili až v krásném italském městečku Sirmione u jezera Lago di Garda. Zde jsme podnikli krátkou procházku, pokochali se úžasnými výhledy na moře a koupili si italskou zmrzlinu, na kterou jsme se kvůli úmornému horku všichni těšili.

Berceto

            Další zastávkou už byla naše cílová destinace, a to klášter v malém městečku Berceto. Zde jsme se ubytovali a ještě tentýž den se konalo slavnostní přijetí starostou Berceta a vystoupení všech souborů na náměstí – tedy Turků, Rusů a nás. Rusové byli vlastně Mongolové žijící na Ruských hranicích a byli velmi kamarádští a usměvaví.
            Večer jsme se na náměstí opět vrátili a bezvadně si užili výuku italských tanců, kterou vedl jeden sympatický italský pár. Také jsme se seznámili, troufla bych si říct, s nejdůležitější osobou celého festivalu – Carlem. Carlos, jak jsme mu přezdívali, nás provázel vždy a všude. Občas nás jeho všudypřítomnost až děsila. Zdálo se, že dokáže být snad na dvou místech zároveň. Carlos byl naším organizátorem, vedoucím, fotografem a především, což v nás zanechalo stopu nejvýznamnější, nám servíroval jídlo.
            V klášteře jsme byli ubytováni ve dvou velikých pokojích, rozděleni na holky a kluky. Patřilo nám celé patro a ostatní soubory byly ubytovány v patrech nad námi. Výzvou se pro nás stal mimo jiné velmi nízký počet zásuvek. Těch elektrických. Zhruba na dvacet dětí připadly zásuvky čtyři!!!! V dnešní moderní době by se to mohlo jevit jako problém, ukázala se však naše přemýšlivá stránka a pomyslné seznamy „kdo má teď zásuvku“ jsme zvládli každý den bravurně sestavit.
            Měli jsme zde samozřejmě zajištěnou celodenní stravu. Snídaně byla vždy následující – krekry, cukrové sušenky, marmeláda, máslo a čaj nebo kakao. Na krekry se doteď díváme skrz prsty. Obědy a večeře byly velmi dobré. Co se pro nás však stalo překvapením, bylo vytrvalé opakování téhož jídla při večeřích. Podávaly se pokaždé těstoviny s rajčatovou omáčkou. Jak Carlos říkal: „Very good pasta!“ Tato věta se stala, dalo by se říct, ekvivalentem pro náš pobyt v Itálii. Byly moc dobré, ale všechny nás tento stereotyp pobavoval. Každému tu moc chutnalo a Carlos našim klukům i velmi rád přidal se slovy „pasta boy“.

Parma

            Druhý den v Itálii jsme strávili prohlídkou známého města Parma a vystoupením v Collechiu. Kromě Turků, Rusů a nás, zde vystupovali také Albánci, kteří se v klášteře ubytovali o den později, než ostatní soubory. Po zhlédnutí působivých vystoupení ostatních souborů jsme se odebrali na večeři, kterou pro nás v tomtéž areálu přichystali šikovní kuchaři. Jídlo bylo úžasné, ale pro nás dosti nezvykle servírované. Na stole nám totiž za sebou přistávaly tři chody, přičemž obsah talíře se neměnil. Konec konců, opakování je matka moudrosti a Italové se toho zřejmě drží zuby nehty.

Moře

            Následující dva dny jsme se vyskytovali převážně v Bercetu, ale také na pláži. Čekala nás prohlídka města a odpoledne jsme se vydali na všemi očekávaný a vysněný výlet k moři. Přes město La Spezia jsme se dostali na pláž v Masse, kde jsme se všichni celí natěšení vrhli do moře. Před očima jsme měli krásný výhled na moře a za zády snad ještě působivější pohled na hory. Koupání všechny děti zmohlo, a tak byla pro vedoucí cesta zpět do kláštera příjemná a tichá.

Národní den                                                                                                                                 

            Druhý den v Bercetu byl naším národním dnem, což znamenalo, že jsme ostatní soubory učili našemu folkloru. Zatančili jsme si s nimi Straňanské a jiné tance, ale největší úspěch měla jednoznačně chlapecká hra „klobúkový“, ve které byly nejúspěšnější dívky.
            Den následující byl pro nás poměrně náročný. V Parmě jsme absolvovali kratší průvod a následně delší přijetí na radnici, které bylo zkouškou výdrže snad pro všechny zúčastněné. Odpoledne však bylo daleko příjemnější. V Piacenze, na krásné faře Festa di Sant Antonia, jsme si krátili čas před vystoupením takovou menší besedou bez cimbálu. Tančili jsme a zpívali a dokonce jsme si s holkama zatančily naše oblíbené karičky. Zde nás čekalo nejdelší vystoupení. Začínalo až ve 21 hodin a získalo díky tomu nezapomenutelnou večerní italskou atmosféru. Do kláštera jsme se vraceli až v noci, ale kromě únavy jsme odjížděli i s krásným zážitkem a pocitem.

Pisa

            Náš pobyt v Itálii se pomalu ale jistě chýlil ke konci a předposlední den jsme se vydali do Pisy, konkrétně zkontrolovat šikmou věž. Bylo velmi větrno, ale příjemné horko a nebe bez mráčků. Téměř každý si s sebou odvezl nějaký suvenýr nebo alespoň zmrzlinu v břiše. Další část dne jsme strávili u moře Marina di Pisa, jenže byly tak obrovské vlny, že koupání by bylo nebezpečné. Procházeli jsme se tedy podél pobřeží a sbírali krásné mramorové oblázky a užívali si slunce, čerstvého větru a vůně moře. Nakonec jsme došli k malé plážičce obklopené obřími hromadami kamenů, kde bylo možné se i koupat. Plavky jsme však nechali v autobuse, a tak do moře vlezli jen někteří odvážlivci rovnou v oblečení. Ostatní prošli po kamenech až k otevřenému moři, kde se odrážely vlny, které na nás míň nebo víc šplíchaly a vznikala tak úžasná atrakce. Pro mě to byl rozhodně jeden z nejlepších zážitků. Nakonec jsme skoro všichni skončili promočení od hlavy až k patě, aniž bychom se koupali. V autobuse jsme se tedy převlékli do toho jediného suchého, co nám zbylo – do plavek. Všichni jsme byli příjemně, ale hodně unavení, a tak jsme si cestou zpět, teď už včetně vedoucích, pořádně zdřímli.

Cesta domů

            Závěrečný den v Itálii jsme se vydali na krásnou procházku do kopců v okolí Berceta, kde jsme hráli spoustu her. Odpoledne se konalo závěrečné vystoupení všech souborů před radnicí a večer jsme strávili v klášteře, kde pořádali Albánci menší jídelnovou diskotéku.
            Následující ráno jsme se už jen nasnídali, dobalili kufry, rozloučili s Carlosem a s Rusy, kteří se stali našimi kamarády, a pak nezbývalo nic jiného, než se se spoustou zážitků vydat na dlouhou cestu domů.
            Na zájezd do Itálie všichni moc rádi vzpomínáme. Na teplé moře, na Carlose, naše kamarády Rusy/Mongolce a na podařená vystoupení, která byla velmi dobrou zkušeností. Jsme zkrátka dobrá parta a s tou se vždycky všechno nejlíp táhne ☺

ples